10.10.2013 10:29
S nástupem prvních počítačů se zároveň objevila nanejvýš zajímavá otázka, po které se mohli vrhnout lační filosofové, jejichž pole působnosti se s postupujícím vědeckým poznáním neustále zužuje. Je možné, aby počítače, potažmo stroje, skutečně myslely? A nebo má pro jednou lidská rasa,...
10.10.2013 10:28
Nikdy mě nenapadlo přemýšlet o tom, jaké místo – a to nejen v Čechách – by si zasloužilo v mém srdci získat titul „nej“. Je to zvláštní, protože jinak mám oblíbence takřka mezi čímkoli, filmy počínaje a propiskami konče (ano, takový blázen jsem). Teď mi tedy asi nezbývá, než to napravit....
10.10.2013 10:28
Když se mé kroky poprvé ubíraly na přednášku ze žurnalistiky a mediální praxe, nesl jsem si v sobě smíšené pocity. Na jedné straně to bylo mírné nadšení a zejména očekávání. Jiné než obvykle, protože tentokrát mi ani tak nevrtalo hlavou, co za úkoly si na mě předmět, jeho garant a přednášející...
10.10.2013 10:27
Večer uléháme ke spánku a netušíme, na jakou pouť se vydáme. Možná pocestujeme po cizích zemích, známých i neznámých, navštívíme srdce deštných pralesů, rozpálené saharské písky, či slezeme vršky himálajských hor. Třeba se ale vypravíme ještě mnohem dál až za hranice našeho světa a poletíme napříč...
10.10.2013 10:14
Rozhodl jsem se vylézt na Zelenou bránu. To je taková hodně vysoká a docela stará potvora u nás v Pardubicích, z které – když vystoupáte asi po tisíci a jednom schodu – se můžete pokochat pohledem na město do širé dáli. Snad netřeba rozvádět, jak libé pocity při takovéhle vyhlídce...
10.10.2013 10:14
Je to už několik dní, co nedokážu nic dělat. Co dní, týdnů! Má nemohoucnost ale nemá tělesné příčiny – nezlomil jsem si nohu, ruku nebo něco jiného (i když šikovný jsem na to dost). Kdepak, důvod toho všeho se nachází v hlavě, či snad ještě lépe – uhnízdil se přímo v srdci. Ano, uhodil do...
10.10.2013 10:13
Váhal jsem. Dlouho. Mám se do toho pustit? Psát, či nepsat? Nevěděl jsem. Spoustu dní. Pořád jsem si opakoval: Už jsi stromům věnoval celý fejeton, to stačí. Vlastně ne, to je přímo ažaž! Dej od toho ruce pryč. Najdi si jiné téma. Jenže… Když jsem ve čtvrtek odpoledne pospíchal na autobus, vedla mě...
10.10.2013 10:13
Nedávno jsem se stal svědkem rozhovoru, při němž zazněla kouzelná větička: „Jsme lidi, tak se přece dokážeme domluvit.“ Těch pár slov mě z celé výměny názorů zaujalo nejvíc. Pravda, trochu chyběla konkurence, ale řekněte sami, není to úžasné? Jakoby se tím v tu ránu všechno vyřešilo....
10.10.2013 10:12
Jít si za svým a dělat, co mě baví. Pro někoho třeba jen dvě věty, ale pro mě mnohem víc. Těch pár slov dost možná vystihuje – jak to nějak hezky a přitom učeně napsat – filosofii mého jednání. A jako takové pro mě mají důležitost zcela zásadní a snažím se jimi řídit pokaždé, když stojím na...
10.10.2013 10:11
Kameny se mi drolí pod nohama a s lomozem se kutálí dolů. Těžce oddechuju. Zastavím se a otočím. Konec cesty se ztrácí kdesi v nedohlednu za mnou. Tone v mlze. Putuju přes horský masiv, vyšší, než jsem si dokázal kdy představit. Kolem mě jen zmrzlá zem, sníh a led. Ostrý vítr fičí mezi...
