Země zaslíbená

Nemine den, abych ze schránky nevytahoval tu větší, tu menší množství všelijak potištěných papírů s bůhvíjakým obsahem. Většinu z této nevyžádané pošty představují otravné letáky a nabídky všeho druhu. Úžasné. Vždycky, když je vyhazuju do modrého kontejneru na sběr, si říkám, v jak úžasném světě to žijeme, že se v něm nachází neomezené množství zdrojů. Rozhodně ano, když se jimi plýtvá na takové a jinaké pitomosti. Vzhledem k tomu, že se blíží – opět – volby, tentokrát do krajských zastupitelstev a senátu, samo sebou se mezi tou spoustou zbytečností objevují i předvolební magazíny a časopisy, pozvánky k setkáním a besedám, pohledy, sliby, výzvy, letáky, prohlášení… Už jenom čekám, kdy zase nějaký geniální mozek přijde s top nápadem rozesílat lidem složenky o tom, jak (oni) zadlužili stát, resp. aktuálně kraje.

Když si zmíněné materiály prohlížím, žasnu. Přímo se nestačím divit! Kolik jen toho obsahují společného! Ještě štěstí, že nešetří logy a motty, jinak by člověk za chvíli ztratil přehled, čí že falešné sliby to právě jako tupá ovce hltá. Jen se na to podívejme… Všude se na nás usmívají veselí lidé s radostnou tváří. Nikdo z nich se nemračí, není zachmuřený ani zadumaný, nestrachuje se (o stav veřejných financí) a nekouká nalevo napravo, pouze do objektivu fotografa. Don’t worry, be happy…

Všichni tito skvělí lidé jsou slušně oblečení a upravení. Čím výš na kandidátní listině stojí, tím víc prostoru dostanou. Máme díky tomu potěšení seznámit se i s jejich neméně šťastnou rodinou a pochopíme, že patří mezi vzorné partnery, otce, matky, případně dcery, syny, bratry, sestry…. Se stejnou láskou a péčí se budou starat o všechny občany – samozřejmě pokud je zvolí. Spatřit je můžeme i při práci – jsou přece nanejvýš svědomití, pracovití a horliví v plnění povinností. Pozornosti nesmí uniknout ani jejich záliby a kratochvíle – navzdory pomyslné svatozáři se přece jen jedná také o obyčejné lidi. Díky tomu přesně ví, co koho trápí, co, kde a jak je třeba udělat. Nechybí jim ani patřičné vzdělání a zkušenosti. Jsou to prostě jedničky. A vždycky se usmívají.

Zjistíme, proč jsou právě oni těmi nejideálnějšími kandidáty, co vše je k tomu předurčuje a také, že se těší spoustě dobrých přátel z řad veřejně známých osobností, které je podporují. Ti se přece nemýlí a dobře vědí, proč vybrat toho či onoho.

Vůbec s těmi znalostmi je to úžasná věc! V čem všem se neshodnou! Například všichni ví, co se musí udělat pro zlepšení současné (špatné) situace. Nazývají problémy pravými jmény a vědí, odkud pramení. Kupodivu z vlády jejich předchůdců, kterou je ergo nutné vyměnit. Pokud ovšem zrovna vládnou, potíž je samozřejmě v tom, že měli k dispozici příliš málo času napravit všechny přehmaty a omyly reprezentace minulé. Nachází se proto v našem nejlepším zájmu je u koryta potvrdit.

K slzám mě dojímá ten nehynoucí a upřímný zájem o „obyčejné“ lidi, jejich starosti a názory. Všechny ty noviny, letáky a pozvánky na besedy. Sotva zaklepou ty či ony volby na dveře, hned se můžou přetrhnout. Trochu mě zaráží, že záhy po nich ta dech beroucí iniciativa utichne jako mávnutím kouzelného proutku. Inu, asi realizace takových projektů stojí hodně času a úsilí a další produkt se nestihne uklohnit dřív, než se na obzoru vynoří další měření politických sil. Nebo, což je ovšem ničím nepodložená a scestná dedukce, tím dávají výmluvně najevo, občane, trhni si, až tě budeme zase potřebovat, ozveme se. Kdepak. Taková hloupost! Že mi huba neupadne.

Co vnímám jako nejdůležitější, že se politické slibotechny můžou přetrhnout ve výčtu věcí, které zaručeně zlepší. Nastane tu div ne ráj na zemi, sotva vyhrají. Pokaždé budou věci lepší, nikdy ne horší. Směřujeme tedy logicky pevným krokem k zářným zítřkům. Co volby, to krůček na pouti k zemi zaslíbené a nelze se dopustit chyby. Všichni si nepřejí nic jiného, než sloužit obecnému blahu a zlepšovat životní úroveň občanů. Jenže v takovém případě si kladu otázku, zda náhodou nepostrádá smysl vůbec k volebním urnám chodit? Vždyť ať vyhraje kdokoliv, budeme se mít lépe. Všem bude dobře. No ne? Co se dá zkazit? Ach, v jakém skvělém státě to žijeme! Vskutku země zaslíbená.