Úvahy o nezaměstnanosti

V nedávném komentáři zveřejněném na stránkách CzechFolks Plus od paní Jany Jaklové (https://czechfolks.com/plus/2012/06/14/barbara-semenov-glosa-nejen-o-pisnicce/comment-page-1/#comment-3967) mně padl do oka následující bod: „2. Pokud si někdo může dovolit být nezaměstnaný dva roky tak to svědčí o tom že měl velký plat a velké úspory, nebo žije v sociálně štědrém státu který mmu to umožňuje (neplatí o každém a mnohdy to je těžké ale nevěřím že člověk práci nenajde když chce).“ Konkrétně se jednalo o úsek „nevěřím že člověk práci nenajde když chce“. Na školách jsem se v hodinách společenských věd setkal již vícekrát (či spíše mnohokrát) se stejným názorem. Přesvědčení, že „kdo chce, práci si vždycky najde“ se hojně vyskytuje u studentů pravicového až ultrapravicového zaměření. Nezaměstnaní představují v jejich očích líné lemry, socky, parazity, příživníky, verbež a kdoví co ještě.

Nehodlám zpochybňovat, že existují lidé, a není jich žel v této zemi málo, kteří rafinovaně zneužívají různé dávky a podpory. Ve své drzosti a vynalézavosti často neznají hranic. Jenže se jedná o chybu státu a jeho orgánů, které nejsou schopny (či ochotny?) toto vyřešit a zajistit, aby se peníze z rozpočtu vynakládaly účelně a tam, kde jsou opravdu zapotřebí.

Tím ovšem odbíhám od předložené teze. Je pravdivá, či nikoliv? Domnívám se, že ne. Jestliže by problém nezaměstnanosti spočíval pouze v neochotě lidí pracovat, znamenalo by to, že pokud změníme jejich myšlení (mentalitu), problém s nezaměstnaností jednoduše navždy vymizí! Prostě stačí, pokud si lidé budou přát pracovat, budou práci hledat a pak ji také najdou. Tedy práce tu existuje, jen ti hloupí a líní ji přehlíží.

Jednak se zde dostáváme do sporu už jen s tím, kdo to vlastně nezaměstnaný je. Totiž člověk, který práci aktivně hledá a je připravený do ní nastoupit. Což je pro nás ovšem v tento okamžik problém marginální. Předložený myšlenkový konstrukt zejména předpokládá teorii, že pracovních míst existuje vždy nejméně tolik, kolik lidí si v daný moment přeje pracovat. Nehledě na jiné okolnosti, na migrační vlny, demografické jevy, ekonomické prostředí a situaci… Je to podobné, jako když politik před volbami slibuje, že pokud uspěje, vytvoří x tisíc nových pracovních míst. Kde a z čeho? Pravděpodobně – pokud vůbec – to vyřeší umělou zaměstnaností.

Nezaměstnanost patří mezi fenomény spjaté s tržním hospodářstvím. Bohužel neviditelná ruka trhu nevyřeší vše, jak se domnívají někteří geniální ekonomové. Tedy ne že bychom v Čechách nebyli svědky přímo „zázračných“ skutků, kdy neviditelná ruka „zneviditelnila“ jak miliardy, tak celé podniky, ale to je opět jiná pohádka. Dokonale pořešily problém nezaměstnanosti socialistické státy. V centrálně plánovaných ekonomikách nezaměstnanost prostě neexistovala, jelikož se zakázala… Místo ní nastoupila přezaměstnanost. Existovala pracovní povinnost a trestný čin příživnictví. Nějak se to ale celé neosvědčilo a soudruzi asi někde na cestě do komunistického ráje udělali chybu, že se šprajcli jenom u socialismu…

Nicméně umělá nezaměstnanost přežila do současnosti. Je to vlastně každý zaměstnanec, který, zjednodušeně řečeno, nevytváří nic užitečného pro společnost. Záměrně jsem se vyhnul užití pojmu hodnoty, protože ten by zahrnul ještě mnohem větší okruh nehledě na to, že bychom mohli zabřednout do diskusního sporu o jeho výklad. Jsou to například dva úředníci vykonávající protichůdnou činnost nebo naopak stejnou agendu, či ještě lépe takové úřady/úředníci, kteří dělají něco, o čem vlastně nikdo ani neví, že to existuje, protože to nikdo nepotřebuje a nikoho to nezajímá… Zrovna tak může existovat firma vyrábějící produkt XY, který je ve skutečnosti naprosto k … ničemu, ale patřičná PR masáž mu po určitou dobu zajistí odbyt.

Bylo by záhodno se s umělou zaměstnaností rázně vypořádat, jenže narazíme na problém, co s lidmi, které bychom tím krokem připravili o „práci“? Tito lidé se stanou nadbytečnými na trhu práce (ačkoliv ve skutečnosti jimi už jsou). Další přibývají díky technologickému pokroku, kdy stále více činností lze zastat bez nutnosti pracovní síly, či s jejím redukovaným počtem, zejména v tradičních odvětvích. Na jedné straně tak lidská populace neustále roste, na druhé potřeba pracovní síly pro efektivní fungování společnosti klesá. Lidská rasa přestává respektovat možnosti svého životního prostředí, ať už toho přirozeného či jí uměle vytvořeného. Na planetě s omezenými zdroji není možný neomezený populační ani ekonomický růst. Člověk toto zatím rafinovaně obchází díky různým vynálezům a „zlepšovákům“ a oddaluje tak osud, který by jinak potkal každý jiný živočišný druh. Zatím. Ale na jak dlouho? Naše planeta není nafukovací a její zdroje jsou limitovány.