Tenká hranice

Máme vítěze a poražené, odvážné i zbabělé, geniální mozky či šílence. Jedni jsou tací a druzí onací. Tihle si stoupnou doleva a tamti zase doprava. Ať je hezky odlišíme. Jenže skutečně jsou natolik jiní? Kdo vlastně rozhoduje o tom, co je dobré a co špatné? A jak málo stačí, aby se úspěch změnil v prohru a naopak?

Jak tenká je hranice mezi rozumným člověkem a zbabělcem? Co v něčích očích vypadá jako zbabělost, se může pro druhého jevit pouze jako důsledek rozumného uvažování a reálného posouzení situace. Útěk může být zrovna tak hanebný jako jediný správný či dokonce možný. Zaslouží si odvážlivci vždy potlesk a obdiv? Nebo se kolikrát nejedná ani tolik o odvahu jako spíše o čiré bláznovství a zoufalství? Nazvat toho, kdo se vrhne s holou hrudí proti hradbě nepřátelských bodáků hrdinou, nebo pomatencem?

Jak tenká je hranice mezi nesmrtelností a zapomněním? Tisícina sekundy, která rozhodne o vítězi závodu a držiteli světového rekordu, jeden hlas převažující prvenství na misce vah ve prospěch soupeře, náhoda, když někdo objeví rukopisy mrtvého autora a vynese je na denní světlo, aby je poznal svět. Štěstí, co se v příhodný moment usměje správným směrem, nebo nastaví záda.

Jak tenká je hranice mezi genialitou a šílenstvím? Jak málo stačí, aby masy někoho velebily a nosily ho na ramenou, stejně jako aby po něm plivaly a házely na něj špínu a kameny? Kolik z těch, které odsoudila jejich doba, ta dnešní oslavuje? Kolik vysmívaných dokázalo změnit dějiny, dát světu vynálezy a díla, bez nichž by nikdy nedospěl do současné podoby?

Jak tenká je hranice mezi cenným a bezcenným? Mezi hodnotným předmětem a posledním odpadkem? Když servírujeme jídlo k slavnostně prostřenému stolu po hodinách náročné práce, a když ho nedlouho poté smetáváme z talíře do koše? Nejprve za něj platíme horentní sumy, aby se zakrátko ocitlo na dně popelnice. Kdy se bavíme o umění a kdy pouze o laciném kýči? Nakolik se liší originál od kopie?

Jak tenká je hranice mezi svobodou a vězením? Skutečně žijeme tak, jak si přejeme žít, konáme, co chceme konat, činíme rozhodnutí ryze podle naší vůle? Nebo jsme otroci spoutaní neviditelnými, o to však těžšími okovy? Nedokážeme se vymanit ze své závislosti a den za dnem ji pouze prohlubujeme a utahujeme si smyčku kolem krku víc a víc? Věříte tomu, že jednáte podle svého uvážení a sami si určujete, co kdy kde jak proč a s kým budete dělat? Nebo jste pouhým kolečkem, co se točí v ohromném soukolí a nezmůže zhola nic s tím, jestli se točí doleva či doprava, rychle nebo pomalu? Opájíte se přitom pocitem, že ostatní kolečka ožívají jen díky vám a že rychlost a směr záleží na vás?

Jak tenká je hranice mezi dobrým a zlým, správným a špatným? Co jednomu ublíží, druhému pomůže. Co někteří považují za slušné, jiní odsuzují a trestají jako zločin. Co se někde vyžaduje, jinde se zakazuje. Ten samý člověk se v očích jedněch zrcadlí jako nejlepší pod sluncem, kdežto druzí ho proklínají a považují za ďábla.

Jak tenká je hranice mezi životem a smrtí? A může být živý mrtvý a mrtvý živý?