Temná strana internetu

Internet je skvělá věc. O tom žádná. A taky se o tom můžeme leckde dočíst. Samá pozitiva, samá chvála, až se divím, že se mi nečervená přípojka. Nebudu proto nosit dříví do lesa a znovu vyjmenovávat všechny ty tisíce důvodů, proč ho všichni tolik milujeme. Kromě toho beztak mnohem radši kritizuju, než chválím. Neodpustím si, abych si do nejslavnějšího pavouka na světě trochu nekopl. Protože příležitostí mi k tomu nabízí vskutku hodně.

Předně jsme si na internetu vypěstovali dosti nezdravou závislost. (A propos, můžeme o závislosti už z její podstaty vůbec kdy hovořit jako o zdravé?) Prostá otázka: Umíte si představit svůj život bez něj? Když nic jiného přišli byste o geniální myšlenky svého oblíbeného autora… Mantinely jsou nastavené tak, že bez internetu v dnešní době „žít“ nelze, nepoštěstí-li se vám udělat kariéru jako trosečník na pustém ostrově či se zřítit s letadlem uprostřed Amazonie. Parametry současného „civilizovaného“ světa jednoduše nedávají na výběr.

A to se netýká pouze internetu. Moc by mě zajímalo, jak by to vypadalo, kdyby po celé zeměkouli (z jakékoliv příčiny) najednou „vypadl proud“. Opravdu rád bych pozoroval lidstvo, jak by se obešlo pár dní úplně odříznuté od elektřiny. A pokud by to trvalo déle? Třeba měsíc, dva? Zní to jako scénář „béčkového“ katastrofického filmu, ale kdyby se lidé museli ze dne na den vypořádat s tím, že elektřina není a nebude, myslím, že by nastal jen těžko představitelný kolaps. Dost možná takový, z něhož by se už „pán všeho tvorstva“ nikdy nevzpamatoval…

Nejvíce mě na internetu trápí problém anonymity. Ta mně silně vadí i jinde, jenže právě internet jí poskytuje ráj a slouží za učebnicový příklad. Každý může přijít na internet. Každý tam může napsat, vytvořit, sdělit či provést cokoliv. Úplně anonymně. Potom se internet promění v semeniště mindráky obtěžkanými jedinci, kteří prolézají všemožné stránky a diskuze a vybíjí si své komplexy urážením, nadáváním a pomlouvání jiných, snižují se k nechutným útokům na ostatní uživatele a jejich práci, šíří kolem sebe zlobu, agresi a nenávist a nelze s nimi zatočit. Kdo se skrývá ve stínu nepoznání? O jaká individua se jedná? Proč to dělají? Kdoví. Zůstávají chráněni anonymitou. Podepisují se podivnými shluky písmen, zkratkami či pochybnými přezdívkami. Jindy si vymýšlí jména fiktivní, resp. nezřídka mívají tu nehoráznou drzost zaštiťovat se jménem cizím.

Ve chvíli, kdy vstupuji na internet, cítím nepříjemný pocit, jako bych právě otevřel domovní dveře dokořán a nechal každého, komu se zlíbí, aby vkročil dovnitř a napáchal tu škodu dle svého uvážení. Kdokoliv z celého světa se mi muže nabourat do notebooku, odčerpat z něj citlivá data, nebo ho využít pro jinou (nelegální) činnost. Ať už se budu chránit sebevíc, netrpme přehnanou naivitou. Pokud lze prolomit vysoce šifrované a zabezpečené systémy, jak těžké bude zmocnit se počítače běžného uživatele?

Během surfování jste po celou dobu vystaveni i neutuchající řadě ataků podvodných webů, vyskakujících bannerů a pop-up oken a většina stránek je zahlcena tolika otravnými reklamami, že s vypětím všech sil odoláte nutkání prohodit monitor oknem. Mimoto po celou dobu se nezbývá než třást a držet palce antiviru, aby jako středověký rytíř svým mečem a štítem buď odrazil, nebo rozsekal všechno to svinstvo a havěť, kterou je internet prošpikován skrz naskrz. Další zarážející a znepokojující rys lidské povahy. Tvorba něčeho s jediným cílem: škodit druhým. O spamech ani nemluvě…

Absence soukromí. Kupodivu nemusíte na internetu prozrazovat o své ctěné maličkosti vůbec nic a stejně máte slušnou, ne-li rovnou stoprocentní šanci, že o vás bude za chvíli vědět kde kdo kde co. Jak? Stačí, když se vyfotíte s některým kamarádem a on tu fotku umístí na svůj profil v té či oné sociální síti (další *****). A to nevrátíte. I kdyby kamarád nakrásně tu fotku smazal, prostě se tam už objevila a kdokoliv si ji za tu dobu mohl stáhnout k sobě. To že a jak toho lze zneužít netřeba rozvádět… A úplně stejně se můžou do širého světa rozletět veškeré, opravdu veškeré údaje o vaší osobě. Zhrzená milenka či milenec (nebo hned obojí) s touhou pomstít se…

Ještě na žádném moři se nedařilo pirátům tolik jako na internetu. Pro zloděje filmů, písní, knížek aj. je internet tím, čím pro vraha pistole a nůž. Stovky lidí pracují několik let na natočení filmu, investují do něj stovky milionů (dolarů), času a energie a potom to nějaký chytrák za pár hodin rozšíří do celého světa. Je to stejně frustrující, jako když se chudák spisovatel dva a půl roku pachtí s románem, s vypětím všech sil se mu podaří získat nakladatele a když toužebně očekávané dítko konečně spatří světlo světa, stačí to naskenovat do počítače, zazipovat, hodit na libovolný filehosting a rozhodit odkazy na všech těch fórech, kde už jako supi čekají další pijavice a hyeny. Samotný akt nahrání, rozšíření a stáhnutí se počítá na minuty (i sekundy). Vím to, jelikož takhle distribuuju své přednášky. Stihnete to, než se vám uvaří kafe. A autoři? Holt smůla. Ale nebuďme na internet zase příliš přísní, ono se nemalou měrou jedná i o lidskou povahu a lidi vůbec…

V neposlední řadě internet rovná se žrout času. A to největší z největší. I když nechcete, i když jdete zkontrolovat „jenom“ e-mail, i když potřebujete akorát zjistit čas odjezdu autobusu… stejně se to protáhne, stejně tam zkysnete. Uvidíte zajímavý titulek, vzpomenete si, že se v noci hrálo finále Stanley Cupu, zjistíte, že v kině bude mít premiéru film s vaším oblíbeným hercem… A už klikáte. A minuty vesele přibývají.  Pak se přistihnete, jak sedíte, zíráte do monitoru a vlastně ani nevíte proč, prostě jen brouzdáte a procházíte známé i neznámé adresy…

Závěrem? Nepřeceňoval bych tolik internet… a nepřimhuřoval bych shovívavě oči nad jeho nedostatky a riziky. Nese v sobě potenciál stát se velmi nebezpečnou zbraní.