Taneční utrpení

Oblek nosím docela rád. Cítím se v něm dobře a dokonce mě už několik dívek pochválilo, jak mi to v něm sluší. A na to moje ješitnost slyší. Problém však může nastat hned v tom, že zase tolik příležitostí, kdy je vhodné si ho na sebe vzít, nemám. Ve zkouškovém období je to nutnost. Bohužel v zimě je v něm zima (kdo by to byl řekl) a na začátku léta se v něm člověk zase potí víc než při samotné zkoušce. Přesto se mi v poslední době naskytla ještě další šance, jak „number one“ svého šatníku vyvětrat. Moje … sestřička končila taneční a čekal ji závěrečný ples.

Na ten den jsem se velmi těšil. Ovšem ze zcela jiných důvodů. Hrálo se utkání mistrovství světa v ledním hokeji a já už dlouho doufal, že si alespoň jednou vychutnám přímý přenos. Shodou okolností jsem si na tenhle i vsadil. Když se ale věci měly tak, že na jedné straně stál věneček mé jediné sestry, který se už nikdy nebude opakovat a na straně druhé pouze tuctové utkání v hokeji, v kterém stejně ještě nešlo o medaile a které se hraje každý rok, se svou volbou jsem samozřejmě ani na moment neváhal. Bohužel rodinná rada rozhodla jinak a já nedobrovolně zamířil směr malý přeplněný taneční sál.

Jen na okraj. Nechci se dotknout té lepší půlky lidstva, ale nikdy nepochopím, proč když se řekne v tolik a tolik hodin odjíždíme, je vždycky ta horší půlka připravená včas a bez problémů, zatímco na tu druhou se musí čekat (a to nezmiňuju, že čas odjezdu určuje výhradně ona). Jsem pak ještě protivnější než obvykle, jelikož nesnáším pozdní příchody. Tím ovšem vytvářím vhodné záminky (opět pro tu lepší polovinu lidstva) pro obviňování, že pravou příčinou, proč se nic nestíhá a všechno je špatně, jsem – jak jistě tušíte – já.

Hned na místě jsem ocenil dvě skvělé věci, které slibovaly učinit večer ještě nezapomenutelnějším. Jednak stůl vedle si zřejmě rezervovala tlupa paviánů navlečených v lidském oblečení, která vždy hlasitě hýkala, pištěla, ječela a bouchala rukama o sebe, kdykoli se přiblížila členka jejich klanu. Nutno podotknout nepříliš atraktivní. Druhým nepříjemným zjištěním byla cena piva. Dozajista bych vše zvládal líp s jeho vydatnou pomocí, ale netoužil jsem utratit své měsíční náklady na alkohol a hazard během jediného večera a značně jsem se tedy uskromnil.

Začalo se nástupem. Neuvěřitelně nudným a dlouhým nástupem. Skutečně dlooouhým nástupem. Ne že bych si sliboval něco ve stylu nástupů při maturitních plesech, které jsou výborné, když se povedou a ještě lepší, když ne (velmi zábavné je, pokud se staví lidská pyramida a někdo ve spodní řadě si potřebuje kýchnout). Ale taková porce nezáživnosti po celé dvě hodiny? Jediným mým rozptýlením se tak stala potměšilá radost nad utrpením tanečnice, které si opravdu, ale opravdu špatně zapamatovala, co má dělat.

Při pohledu na tanečního mistra jsem si bezděky vzpomněl na svou vlastní taneční průpravu, kdy se mi právě on pokoušel vykloubit rameno. „Točit! Točit! Při polce se musíte točit!“ křičel a rval mi rameno dozadu, snad ve snaze eliminovat mě ze svých hodin či touze udělat ze mě ještě většího blba, než za jakého jsem se v daný moment pokládal. Neodvážil jsem se namítat, že já bych se točil, ale partnerka, která váží přinejmenším dvakrát víc než já a která je v evidentně špatném rozmaru, se prostě nehne a nehne a já si netroufám ji na to upozornit.

Ono je vůbec zajímavé sledovat jednotlivé tanečníky. Hrstce, tak sedmi statečným, to vskutku jde dobře. Ostatní se snaží, někteří až moc. Kde mají být dva kroky, dělají tři, kde jedna otočka, tam rozpoutají hotové tornádo. Oproti tomu jiní se nesnaží ani předstírat a jen jdou, občas se otočí či poskočí, někteří se tváří jako mongolští nájezdní před bitvou, jiní už propadli beznadějné apatii.

Nakonec jsem se na tanečním parketu ocitl i já. Taneční parket je vůbec něco. Pokaždé je na něm třikrát tolik lidí, kolik se na něj vejde. Odbyl jsem si jeden valčík, při kterém jsem schytal hned několik „bodyčeků“ (které jsem – samozřejmě omylem – neváhal opětovat) a pak se v tichosti vytratil, abych stihle ještě konec zápasu. Přišel jsem tak o věc, kterou dodneška nechápu, že se moje sestra stala nejsympatičtější dívkou onoho jedinečného plesu. Ale ten večer se asi zbláznilo úplně všechno, včetně hokejových výsledků…