Nejkrásnější dárek

K Vánocům neodmyslitelně patří dárky. Pod stromečkem se dá najít takřka cokoliv. Dárky můžou být různé a to nejen podle toho, o co se konkrétně jedná. Některé v nás vzbudí jen těžko popsatelnou radost a nadšení, jiné už o něco menší, některé tak trochu čekáme, další jsou skutečným překvapením, kdy pouze nevěřícně zíráme, když se prodereme skrz balicí papír. Existují dárky, na které nikdy nezapomeneme a které s námi proplují kus života, další se v tom ohromném moři rychle a beze stopy ztratí.

Asi před půl rokem mě napadlo, že se zamyslím nad různými typy dárků. Jak už u mě bývá dobrým zvykem, zůstalo u nápadu načmáraného na utržený cár papíru, který jsem hodil do posledního šuplíku k desítkám dalších. Možná ho někdy použiju… Nakonec jsem se k tomu odhodlal až teď. Koneckonců, kdy jindy psát o dárcích, než o Vánocích?

Za nejčastější typ dárku se dá asi považovat tzv. „remízák“, také zvaný „plichtič“. Oba názvy, jak jste jistě bystře postřehli, se zrodily v mé hlavě asi před třemi minutami a ve slovníku spisovné češtiny je tedy těžko najdete. Co si pod tím představit? Plichtič je dárek ke spokojenosti obou – jak obdarovaného, který z něj má alespoň špetku radosti, i když samým nadšením neskáče do stropu, tak pro darujícího, který se sice při vymýšlení, shánění a balení zrovna nepřetrhl, ale nějaký čas a úsilí tomu přece jen věnoval. Převedeno do sportovní terminologie, prostě remíza.

Jisté kouzlo nelze upřít dárku putovnímu. Ten může zapříčinit spoustu krásných situací. Představte si třeba tuhle. Sedíte někde u svátečního obědu a hostiteli pochválíte jeho jídelní servis. Jen tak na okraj zmíníte, že podobný (nebo snad stejný?) jste dali X. Y. Načež milý hostitel odvětí, že právě od dotyčného (který se mezitím pomalým pohybem směrem dolů snaží zmizet pod stolem) dostal onen servis. Vaše nanejvýš spravedlivé rozhořčení poté přeruší A. B. slovy: „Ale vždyť ten servis máš ode mě!“

S dárkem putovním má velmi blízký vztah dárek použitý. Což o to, ono by se to někdy ani nepoznalo a třeba by to ani tolik nevadilo, jen kdyby se nejednalo o oblečení. A ono se většinou jedná.

Úsměv mnohdy vzbudí dárky z nedostatku příležitostí. Co si pod tímhle krkolomným názvem představit? Třeba situaci, kdy se uprostřed Štědrého dne udeříte rukou do čela a s výkřikem: „Já věděl, že jsem na něco zapomněl!“ pelášíte do města. A světe div se, i přes veškerou konzumnost dnešních dnů, s nepříjemným pocitem v žaludku zjišťujete, že většina obchodů už stačila zavřít a kruh vašich možností se každou minutou zmenšuje, jako se vám utahuje smyčka kolem krku.

Dostáváme i dárky ryze praktické a účelné. Chce to vystihnout vhodnou příležet a hlavně náladu, jelikož z takového dárku se může snadno vyklubat dárek k vzteku. Takové dárky dává člověk škodolibý, který se rád kochá pohledem na dítko urputně ve škole zápasící s fyzikou, jak rozbaluje tří set stránkovou učebnici mechaniky (se vzorovými příklady a odpověďmi!). Rád se zasměje, když jsou překrásné šaty o dvě čísla menší a s překvapeným výrazem se nebožačky nevinně optá: „Nepřibrala jsi nám náhodou trošku?“

Existují i další dárky. Stává se, že darující si postupně dárek přivlastní na úkor obdarovaného, či přímo dopředu vychytrale počítá s tím, že si vlastně kupuje dárek pro sebe, jen se k němu dostane oklikou. Nejde nezmínit ani dárek opakující se. Aneb ne každý oplývá bohatou fantazií a dobrou pamětí. Hezké jsou i dárky, u kterých vám stačí jeden jediný kratičký pohled, abyste v duchu začali brečet a neustále si opakovat: „Kam tohle sakra dám? Kam s tím? Kam to strčím?“, ti otrlejší rovnou uvažují, kolikrát ho budou muset rozbít, než bude možné ho beztrestně vyhodit do popelnice.

Samozřejmě by se ještě dalo pokračovat. Ale zmíním už pouze jediný typ dárku, a tím je ten nejkrásnější. Ten, který jde od srdce a nezáleží vůbec na tom, co je zač a kolik stál.