Následovníci Mayů

Na poloostrově Yucatán dovedli před více jak dvanácti staletími k vrcholu kulturu, která nás fascinuje dodnes. Kamenná města, nahlodaná zubem času a tropickou vegetací, se tyčí vzhůru v horkém podnebí jako dosud živoucí svědkové událostí dávno minulých. Rozkvětu a pádu jedné z nejúžasnějších civilizací, jaká kdy existovala na naší matičce Zemi. Mayové. Skvělí astronomové, matematici a náboženští fanatici, při jejichž rituálech tekla krev proudem. Lidská červená. Přesto se od nich jejich bohové odvrátili a v 9. století přišel pád. Náhlý. Nevysvětlitelný. Celá mayská civilizace ze dne na den zmizela!

Stop bulváru! Jako vždy, pravda leží trochu jinde. Už od chvíle, kdy první badatelé vkročili do měst dávno opuštěných, kladli si otázku, co dokázalo přimět jejich obyvatelek k odchodu? Proč a kam se vydali? Vždyť některé stavby zůstaly ponechány napospas osudu přímo uprostřed prací! V Uaxactúnu dávní zedníci odešli během stavby zdi a už se nikdy nevrátili, aby ji dokončili – a teď prosím nenamítejte, že jde o běžnou praxi. Něco, pro co dlouho neexistovalo vysvětlení, přivodilo kolaps kultury, která do té doby nebývale prosperovala a rostla. A nikdo netušil, co.

Zato vy jistě tušíte, že podobné situace doslova volají po všemožných spekulacích, možných i nemožných, pravděpodobných i scestných, chytrých i pitomých. Zemětřesení, epidemie, války, klimatické změny, přírodní katastrofy, zásah mimozemšťanů…

Dovolte mi drobnou poznámku. Trocha vědomostí nikdy neuškodí. Povídačky, že v 9. století zanikla ze dne na den sakum prdum celá mayská civilizace, jsou nesmyslé. Když hovoříme o Mayích, musíme rozlišovat mezi těmi, co žili na vysočině na jihu, těmi ve střední části (dnešní Guatemala) a těmi na severu Yucatánu. V severních městských státech (Mayové nikdy nevytvořili jednotnou říši) pokračoval život vesele i nevesele dál až do příchodu Španělů a conquisty.

No vida, tak s tím kolapsem všech polonahých svalovců, kteří tak rádi koukají ke hvězdám a řežou do svých bratří, to nebude tak horké, řeknete si. Jaká příčina se tedy skrývá v pozadí tragédie obyvatel Jižních nížin, kteří zčásti doputovali ke svým bližním v Severních a nechali své domovy, aby tak krásně chátrali pro davy nenasytných turistů s fotoaparáty a kamerami?

Nejednalo se o důvod jeden, nýbrž kombinaci hned několika. A ač to zní třeba paradoxně, pád si klasičtí Mayové zavinili sami (jak jinak v případě lidského rodu, že?) a to právě svým rozkvětem a růstem! Neklepejte si na hlavu a vydržte. Mayům se dařilo a tak se rodilo víc a víc dítek. „Sláva!“ jásali maminky a tatínkové. „Sakra,“ utrousila okolní příroda a zemědělci. Mayové se ke své radosti činili a města rostla a rostla, až najednou začalo být všem těsno. Jen v Tikalu žilo 65 000 lidí a do deseti kilometrů dalších 30 000. A pokud se jedná o jedno město, byť sebevýznamnější, v oblasti, kde se jich nacházelo mnohem (mnohem) víc, a dnes v celé guatemalské provincií Petén (o níž hovoříme), žije podle Nationalu Geographicu 367 000 lidiček, začne nám v hlavě vrtat myšlenka, zda tu něco nezavání průšvihem…

Spousta hladových krků = tlak na zemědělce a půdu. Mayové mýtili a vypalovali prales, aby pak rok až dva pěstovali tu kukuřici, onde tykve a fazole, a taky trochu toho kakaa. Neobdělávaná půda rychle zarůstala trávou (později pralesem) a světe div se, naši šikulové zvládli hravě vyrvat srdce z těla, ale neporadili si s obyčejným drnem, protože neznali pluhy ani rýče. Ona celá krajina Yucatánu vypadala v druhé polovině osmého století o poznání jinak než dnes. Mayům se podařilo svou domovinu jaksepatří odlesnit, a to pořádně.

Když si k tomu přičteme dlouhodobé sucho, mayské zemědělství dosáhlo meze svých produkčních možností. Vyčerpaná půda nevydala ani ň navíc, kdežto zasloužilé matky chrlily děti s takovou vervou, až si z nich později vzala příklad Marie Terezie. Katastrofa na sebe nenechala dlouho čekat.

Hladoví rolníci se jali vypořádat se svými elitami. Komu jinému než kněžím klást vinu a za nepřízeň bohů? Jestli horní společenské vrstvy odešly samy, byly vyhnány, dobrovolně se vzdaly moci nebo je dav prostě zmasakroval, nechám na uvážení každého čtenáře… Ale že Mayové pro kapku krve nechodili daleko, už víme.

Přestože po tomhle nevybíravém aktu i nadále zůstávala polis více i méně obydlená, chátrala. Výstavba ustala, monumentální chrámy a paláce se začaly pomalu rozpadat.

Alternativu, jak si udržet drahocennou krev uvnitř žil a nekropit jí veřejná prostranství, představovalo pro mnohé krále a šlechtu vedení válek. Válek o to nejcennější – o zdroje. Jakou zkázu napáchaly, kolik mrtvých si vyžádaly a jaké dopady znamenaly, uhádne každý. Ti, kteří unikli smrti, našli azyl v severních městech, která tehdy ještě prosperovala. Mayská kultura v nich poté dožívala v úpadku, do Jižních nížin se již nikdy nevrátila…

A máme to. Fanoušci Ericha von Dänikena jistě pláčou. Co naplat, většinou to tak bývá, že i ty největší záhady lze vysvětlit poměrně jednoduše a přirozeně, použije-li se rozum. Co s tím? Můžete tím odhalením ohromit své známé, za předpokladu, že to jsou stejní pošuci zajímající se o historii. A nebo vás napadne nevinné, ovšem po bližším prozkoumání děsivé srovnání se současností…

I my jsme se přemnožili. Některým z vás se teď asi zježily vlasy hrůzou na hlavě nad tím výrazem. Ano, přiznávám, právě proto jsem ho použil. Že by se to víc hodil pro kobylky? Ve způsobu pustošení si s nimi nezadáme. Je to fakt. Pobíhá nás tu víc, než je zdrávo. Stejně jako kdysi Mayů.

I když někteří jedinci opakovaně tvrdí, že globální oteplování opravdu, ale opravdu neexistuje, skutečně se klima kolem nás nemění?

Devastace přírody. Je právě tohle nutné rozvíjet dál?

Vyčerpání zdrojů. Lidstvo se vyznačuje neuvěřitelnou nenasytností a zároveň arogancí, s níž si z přírody bere vše, co se mu zamane a na množství a důsledky nehledí. Mayský rozkvět vypadal sice hezky, jenže byl trvale neudržitelný. I my jásáme nad neustálým pokrokem a rozvojem společnosti. Ale je současná situace udržitelná, když se populace planety a její nároky neustále zvyšují, zatímco zdroje zůstávají omezené a jsou čerpány s čím dál tím větší vervou? Mayům vrazila matka příroda smrtící facku. Až ji uštědří nám, co myslíte, přežijeme ji? (Haha)

Až se čas naplní a na dveře zaklepe krize, opravdová krize bytí a nebytí, jak se zachováme? Vyvineme mocný tlak na politické elity. A ty stejně jako kdysi ty mayské nebudou schopny situaci vyřešit jinak než zničujícími válkami. V sázce se ocitne všechno a tomu bude úměrný způsob boje a nasazení prostředků. Propukne válka. Totální válka.

A na jejím konci? Možná také zůstanou nějací přeživší, šťastní nešťastní v troskách čehosi, co se nazývalo civilizovaným světem. Třeba odejdou někam na sever, na jih, do tramtárie, to je fuk. A tam, stejně jako Mayové v Severních nížinách pozvolna dožijí v úpadku a zmaru…

Mayové nám zanechali fantastický odkaz. Ukázali nám, co se s námi stane. Můžeme se tomu ještě vyhnout. Jenže to bychom si toho museli být vědomi, chápat to a také jednat tak, aby se z nás nestali jejich následovníci. Bohužel platí, že kdo nezná historii, musí si ji zopakovat. Tohle opakování ale bude definitivní.