Naši přátelé z předaleké galaxie

10.10.2013 10:30

Nakonec mi to nedalo a rozhodl jsem se přispět svou troškou do mlýna v jedné z nejdiskutovanějších otázek na světě, totiž na téma zda jsme ve vesmíru sami, či ne? Budeme-li to chtít nazvat o něco vznosněji, můžeme se ptát: Existuje ve vesmíru život (nebo také inteligentní formy bytí) mimo planetu Zemi? Za předpokladu, že ano, se nám naskýtá další, neméně atraktivní otázka: Navštívili nás tito „mimozemšťané“ někdy?

 

Netuším, do jakého tábora patříte, takže tak nějak počítám, že ať už napíšu cokoliv, sesypou se na mě jako sršni horliví stoupenci té či oné teorie, kterým mé vývody nepůjdou pod nos a názorně mi vysvětlí, jaký jsem pitomec a proč, že se pletu a jak zní pravda ve skutečnosti. Zkušenost. Ale risknu si to. Osobně se domnívám, že život mimo naši modrou, nikoliv zelenou (kde jen jsem tohle četl?) planetu někde vesele bují a my jsme mu šuma fuk. A stejně tak považuju za docela pravděpodobné, že naši přátelé (nebo nepřátelé) k nám už někdy v minulosti zavítali, když ne na kafe, tak aspoň nakouknout. A to píšu jako člověk studující historii, který by proto podle názoru mnohých expertů měl podobné teorie odmítat nejvehementněji. Jenže nepatřím ke křiklounům, co zaslepeně věří pouze své pravdě a ostatní názory kamenují.

 

Nyní už ovšem k tomu, z čeho pramení má víra v existenci jiného života ve vesmíru. Přijde mi poněkud zarážející, že rozpíná-li se vesmír do nekonečných dálav, zrodil se život pouze na jedné jediné planetě v jedné jediné galaxii kolem jedné jediné hvězdy… Takových planet by přece mělo (odvozeno selským rozumem) kroužit kosmem když ne také nekonečně mnoho, tak aspoň setsakramentsky hodně. Cože? Namítáte, že vesmír má své hranice? Výborně! Jenže co se nachází tam dál, tam kde končí? Pokud nedohlédneme na jeho konec a ani zbla netušíme, co se skrývá za ním, jak potom můžeme vůbec uvažovat o bytí a nebytí v tom čemsi? A do třetice všeho vězí problém i v samotném pojmu „život“ (vím, vím, zase filosofuju…). Přece to, co pod ním chápeme my, nemusí nutně platit i pro jiné formy existence. Ony třeba považují podmínky na Zemi ze svého pohledu za neslučitelné se životem…

 

A teď už hurá na druhou část pohádky o tom, kterak nás před dávnými časy navštívili mimozemšťané, sestoupili z oblohy, naučili prostý lid obdělávat pole a vyrábět nástroje a ti je za to uctívali jako bohy a stavěli jim velké chrámy a pyramidy. Pak se nebeští jezdci vydali na cestu domů a od té doby netrpělivě čekáme na jejich návrat… Přiznám se, že nepatřím k zaníceným fanouškům Ericha von Dänikena, některé jeho teorie a názory mi přijdou přece jen „trochu přehnané“, nicméně cestu, kterou vytyčil, nepovažuji za nesmyslnou a vnímám ji jako alternativu ke klasickému výkladu lidských dějin.

 

Absolvoval jsem zkoušku z pravěku i starověku, na přednášce jsem slyšel, že podobné hypotézy vědci dávno vyvrátili, a že se jedná o blbost z největších. Dobře, vždyť také netvrdím, že pyramidy sloužily jako přistávací plochy vesmírných korábů (Daniel Jackson z SG-1 nechť promine). Jenže co je tolik nestravitelné na myšlence, že sem kdysi mohli zavítat tvorové z jiného koutu vesmíru? Možná se jen koukli a zase letěli dál a třeba taky pomohli lidské rase trochu nakopnout její vývoj. Proč ne? To, že by pak byli uctíváni jako bozi, se jeví jako zcela logická konsekvence. Vzpomeňme si jen na dobývání „Nových světů“ v našich nedávných dějinách. Ta analogie bije do očí. Co se přihodilo, když přišli Evropané do Ameriky, do Afriky? Když se setkali s indiány a domorodými kmeny?

 

A že se „bohové“ nevrátili zpět? Možná jim ta jedna zkušenost stačila, možná se teprve vrátí (kdoví, jak dlouho žijí a jak daleko to sem mají), možná se o to pokusili, jenže naše vlády to před námi zatajily (příznivci konspiračních teorií jásají)… na druhou stranu se domnívám, že některé věci se ututlat prostě nedají…

 

Kdoví, jak se to tenkrát všechno semlelo. Třeba mají tihle prevíti prsty už v samotných počátcích života na Zemi, možná v pozadí tahali za nitky evoluce… a kdoví, jestli Země není jen experimentem vzniklým na objednávku… myší? (Douglas N. Adams: Stopařův průvodce po galaxii).