Zamyšlení 2012

Vážení přátelé,

netušil jsem, jak těžký úkol si nakládám na bedra, když jsem souhlasil s napsáním krátkého zamyšlení u příležitosti Nového roku. Snad na tom nesla vinu přemíra snahy – touha předložit něco aspoň trochu hodnotného. Možná jsem také nevěděl, čím přesně začít – naopak jsem ale měl jasno v tom, čemu se rozhodně vyhnout. Rekapitulaci událostí za rok 2011!

Proč? Jednak na nás tyto „přehledy“ útočí ze všech médií, jednak považuji za přínosnější dívat se kupředu a ne zpátky. Události, které proběhly v právě skončeném roce, můžeme v zásadě rozdělit do dvou skupin. Na ty podstatné, které si pamatujeme s ohledem na jejich významnost a postrádalo by smysl je opakovat. A na ty druhé, mnohem početnější, které nedokázaly projít skrz síto naší paměti a uhnízdit se v ní. Osud je proto odsoudil k spočinutí na hřbitově dějin jako už tisíce jiných před nimi.

Nezmenšuji tím však ani trochu význam minulosti. Kdy jindy se zamyslet nad naším životem, skutky, existencí v tomto světě? Měli bychom se však vyvarovat zabřednutí do tenat věcí, které už nezměníme. Neztrácet čas hloubáním o tom, co by bylo, kdyby… Bilancujme, hodnoťme a berme si ponaučení. Nezapomínejme na to, co se stalo, ale duchem miřme již do budoucnosti. Tam před námi leží volby, možnosti ovlivnit běh věcí, odčinit chyby, stejně jako pokračovat v dobrých činech.

Dovolte mi při této příležitosti vzpomenout jednoho z největších myslitelů nejen starověkého světa – Platóna. Zastavme se u jeho etiky: duše člověka se dělí na tři složky, kterým odpovídají tři ctnosti: uměřenost, statečnost a moudrost. Pokud jsou v rovnováze, dostavuje se ctnost nejvyšší, spravedlnost. Asi nepřekvapí, že nejen dnes, ale už v dobách velkého filosofa mnoho lidí na jejich dodržování nedbalo a nikterak je to netrápilo. Nicméně se obávám, že na úsvitu roku 2012, dozrála situace do ještě o poznání horšího stádia. Že se tyto hodnoty zcela převrátily a většinu současné populace charakterizuje spíše nenažranost, zbabělost a hloupost. Namítnete, že jsem sáhl po příliš silných slovech. Ano, je to troufalé, drzé a pravdivé.

Co se skrývá pod nenažraností? Proč jsem se uchýlil k pojmu, který spisovná čeština ani nezná? Dle mého mnohem lépe, ba přímo dokonale, vystihuje to, co se rozumí pod konzumní společností. Lidská spotřeba zdrojů narostla do děsivých rozměrů. Spotřeba všeho, co je k mání, všeho, co se spotřebovat dá. Když příroda nastaví dlaň, ukousněme jí hned celou ruku! Neuběhlo ještě tolik vody v řece dějin, co naši předci bojovali o holé přežití a posléze věku, kdy považovali každý výdobytek navíc za malý zázrak. Dnes se všechno považuje za samozřejmost (ve vyspělých zemích). Nikoho ani nenapadne přemýšlet o tom, že uspokojování základních potřeb by nemuselo být tak automatické. Řada lidí si neváží věcí, které má, protože nepředstavuje problém pořídit si nové, nechybí-li jim peníze. Spousta věcí se už ani neopravuje, prostě se vyhodí a koupí nové. A kolikrát se nemusí ani rozbít, stačí, že se na trhu objeví něco krapet lepšího. Kolik ale lidstvo vyprodukuje za den odpadu? A kolik toho odpadu je „zbytečného“? Jaká je spotřeba energie? A kolik se jí vyplýtvá na „zbytečnosti“?

Pokud hovořím o zbabělosti, jedná se o pojem provázaný s lhostejností. Snad je to záležitost jen České republiky, nebo mého pomýleného vnímání, ale stále častěji se do mě zahryzává nepříjemný pocit, že právě lhostejnost sílí ze všech stran. Nezájem vycházející od těch nejobyčejnějších věcí, aby nakonec vyústil v naprostý nezájem o vše kolem, o veškeré veřejné dění. Pokud bude lhostejnost i nadále růst, hrozí, že se zvrhne v apatii. A v té souvislosti pamatujme na slova, jež pronesl Edmund Burke, že jediné, co zlo potřebuje, aby triumfovalo, je, aby dobří lidé nedělali nic.

Stateční lidé existují. A jejich osobní statečnost vynikne právě v kontrastu se zbabělostí mlčící většiny, která s sebou nechává vláčet jako stádo tupých ovcí. Nezbývá, než si přát, aby řady odvážných sílily a nenechaly se zašlapat do země.

Výrok o lidské hlouposti se nerovná tvrzení, že lidstvo je nevzdělané. Ne. Ale ani vzdělání a inteligence nezaručují, že se jedinci nezačnou chovat hloupě. Že jejich myšlenky a cíle nebudou hloupé, že jejich morálka nebude hloupá. Společnost se stává rok od roku povrchnější a lacinější. Jak proti tomu ale bojovat, když se to mění v uznávanou normu?

Podle mayského kalendáře skončí 21. 12. 2012 jeden velký cyklus. Ti, kdož tvrdí, že zanikne svět, jen dávají na odiv svou neznalost a onu povrchnost v neschopnosti zjistit si více o věcech, o nichž hovoří. Staří Mayové, kteří chápali čas cyklicky, věřili, že v tento den se započne nový věk, nová etapa lidských dějin spjatá s novými myšlenkami a vědomím. Chopíme se této výzvy? A jaký bude vůbec rok 2012?

Záleží na nás, jaký ho uděláme. Za sebe bych si přál, aby lidé začali znovu alespoň pomalu hledat cestu zpátky ke čtyřem antickým ctnostem. K uměřenosti, statečnosti, moudrosti. A s jejich pomocí dosáhli ctnosti nejvyšší, spravedlnosti. A jak k tomu dospět? Úplně jednoduše. Stačí, když každý začne s tím v zrcadle…

Tomáš Zářecký