Žádnej soused, dobrej soused

Není nadto, když vás o víkendu vzbudí hádka od sousedů a hlasité práskání dveřmi. Můžete je proklínat sebevíc, ale nic nezměníte na tom, že bydlet v paneláku, kde vás jen tenká stěna dělí od spousty dalších lidí, je občas sázkou do loterie. Někdy to je křik, jindy vrtačka a ve chvíli, kdy toužíte po klidu nejvíce, přijde na řadu capart bez hudebního sluchu trénující na housle či klavír.

Když tedy tak ležím v posteli a tok mých snů je násilně přetržen, můžu aspoň dát volný průchod svým myšlenkám. Napadlo mě sestavit jakýsi seznam možných druhů sousedů, na které lze narazit a i když vím, že jich určitě spoustu vynechám, pokus je to zajímavý.

Soused budík – začněme tedy hezky popořádku. Jedná se o typ souseda, který je velmi hlučný, tříská vším, co se mu dostane pod ruku, talíři počínaje a dveřmi konče, křičí hlasitěji než fanoušci na fotbale a průchod tomu všemu dává s oblibou o víkendu mezi šestou a sedmou hodinou ranní. K nezaplacení, pokud bydlí pod, nad nebo vedle vás.

Soused chlap – další povedený exemplář útočící zejména v čase vyhrazeném odpočinku. Charakterizuje ho nebývalá chuť pracovat. Když sledujete televizi, vrtá. Když si chcete dát svačinu na balkóně, on na tom svém natírá. Jdete-li do sklepa, on ten svůj zrovna vyklízí, takže přes hromadu harampádí sotva prokličkujete. Úplně nejhorší je tenhle typ někde v otevřené krajině, tedy na zahradě či na chatě. Zde už mu nic nebrání v použití takových hraček, jako je cirkulárka a jí podobné vymoženosti.

Soused hudební fanatik – do třetice všeho zlého pro vaše uši. Taky se vám občas stane, že se podlaha začne chvět a vše kolem duní, jako kdyby na návštěvu přicházel přinejmenším T – Rex? Bez obav, to jen váš soused pořádá ve svém bytě diskotéku. Obzvláště nebezpečný je tenhle typ v kombinaci se sousedem muzikantem, který trpí mylným dojmem, že byl obdařen hudebním nadáním, ať už v oblasti nástrojů (kdo nenávidí bicí, ať zvedne ruku) či zpěvu.

Soused drbna – opět královská kategorie. O tomhle človíčku máte dojem, že toho o vás ví víc než vy sami. S velkým zaujetím to posléze líčí všude možně, kam jen přijde. Na oplátku vás informuje o všem, co se kde špitne o jiných, což vás zajímá asi stejně, jako že Pluto už není planetou. Pokud vlastní tenhle typ dalekohled a používá ho směrem k vašim oknům, nazývá se soused šmírák a někdy ještě hůř.

Soused nedostává se mi toho – další z plejády milovaných sousedů. Jednou mu chybí špetka soli, jindy trochu mouky, cukru a nebo mu zrovna dojde olej. Když už vám leze na nervy tak, že se ho chystáte zasypat tunou čehokoli, oč požádá, jakmile ještě jednou zazvoní, začne místo sebe vychytrale posílat své děti.

Když si zpětně pročítám výše popsané řádky a snažím se přijít na nějaký vhodný název, vzpomenu si na moudrou větu ze své vůbec první hodiny anglické konverzace. „No neighbour, good neighbour.“ Pronesl ji tehdy náš učitel a ukončil tak mé trápení, když jsem měl mluvit na téma mého bydlení. A já jí teď ukončím tenhle kratičký článek s přáním, aby si ho nepřečetl žádný z mých sousedů, protože kdoví, zda by se neobjevil nový typ: můj soused zabiják.