PF 2015 a ukázka z nového rukopisu

24.12.2014 15:17

Veselé Vánoce a šťastný nový rok 2015. Protože to vypadá, že nová kniha nevyjde tak rychle, jak jsem původně plánoval a ještě pár měsíců si na ni budeme muset počkat, přijměte malou ochutnávku jako dárek:) 

Ladvak křečovitě svíral řídítka a tiskl se k ocelovému trupu mašiny letící jako blesk městem. Tachometr už třikrát překročil hranici dvě stě kilometrů v hodině a Ladvak se měl co ohánět, aby se na pekelném stroji udržel. Naštěstí neztratil zelený Opel Astru z dohledu a díky vyšší rychlosti se teď dokonce dotáhl až za uprchlíka. Jenže ani ten nehodlal prodat kůži lacino a týral auto, jak jen dovedl, aby se dotěrného pronásledovatele zbavil. Ucpané město však nahrávalo spíš motorce. A tak se ozývalo neustálé troubení, nárazy, tření plechu o plech a třeskuté rány, jak za sebou dvojice zběsilých závodníků nechávala bouraná auta, převrácené popelnice a zničené věci.
Na rohu ulic Karla Čapka a Bílkovy prchající student přejel do protisměrného pruhu a než se zařadil zpátky, škrtnul levým blatníkem žlutou Škodu Fábii první generace. Řidička, mladá matka vezoucí dítě od doktora, zazmatkovala, strhla volant doprava a vlétla na chodník, kde smetla koš na psí výkaly, stánek se zmrzlinou, hydrant a stopku ji vystavil až sloup pouličního osvětlení. Po ohlušující ráně se rozlehlo šokovanou ulicí monotónní troubení a dětský pláč. Ladvak užuž brzdil, ale v poslední chvíli si to rozmyslel a znovu nabral rychlost. Zahlédl ženinu tvář zabořenou v bílém airbagu a zadoufal, že přežila.
Na další křižovatce způsobilo ujíždějící vozidlo hromadnou nehodu. Opel suverénně prosvištěl na červenou, což mělo za následek srážku hned pěti aut. Ladvak jen se štěstím zvládl dobrzdit a strhnout Suzuki stranou, jinak by to napral přímo doprostřed pomačkaných karosérií a náraz by ho katapultoval do vzduchu jako kámen vystřelený z praku. Do křižovatky se však řítila další auta a řidič s mobilem na uchu nezareagoval stejně pohotově a rozšířil počet nešťastníků na šest. Než Ladvak prokličkoval zmarem a znovu se pověsil mizejícími Opelu na paty, dolehly mu k uším další dvě třeskuté rány.
„Zatracenej zmetek,“ ulevil si.
Najednou se zazdálo, že se štěstěna od uprchlíka odvrací. Vjeli do napůl uzavřené Sukovy ulice, v níž se vpředu vytvořila nepohyblivá kolona, a jelikož za nimi se cpala do jednosměrky další auta, odřízli studentovi jedinou únikovou cestu. Alespoň si to Ladvak myslel, dokud zelený Opel Astra ani ne dvacet metru před ním nenajel zuřivě na chodník a po dalších ani ne třiceti metrech nevjel mezi domy.
„On se zbláznil,“ zatrnulo Ladvakovi. Omlácené auto si to namířilo skrz výlohu s botami přímo do obchodního centra, poráželo nákupní stojany, lavičky a stánky s limonádou, nezastavilo se ani před dětským koutkem, smetlo vzrostlou palmu, vysklilo na půl tuctu výloh a srazilo několik nakupujících. Navzdory všemu si auto vytrvale razilo cestu kupředu, proniklo až do srdce nákupní galerie, vyhnulo se pojízdným schodům, nabralo na kapotu člena ostrahy, který se ho statečně, byť nesmyslně pokusil zastavit vlastním tělem a pokračovalo dál. Ani ne o půl minuty později Opel sešrotoval dětský vláček a zdemoloval většinu židlí a stolků přízemní kavárny. Ladvak si nevšiml žádných dětí na atrakci, ale stačil spatřit hosty v kavárně. Někteří z nich stále leželi na zemi a nevstávali. Spatřil krev. Zaslechl hysterický řev a volání: „Zuzko! Zuzko, řekni něco!“ Spoušť všude kolem a zoufalství vepsané ve tvářích lidí, kteří se kolem něj míhali jako barevné tečky, způsobilo, že v něm vzkypěla žluč. Prudce sešlápl brzdu a vyškubl pistoli z pouzdra, odjistil a vyprázdnil půl zásobníku za prchajícím šílencem. Dráhu měl volnou a slyšel, jak se kulky zaryly do kapoty, dvě proletěly zadním sklem, jedna roztříštila pravé světlo. Auto však s bůvolí zarputilostí pokračovalo kupředu, prorazilo další výlohu a vyjelo na denní světlo o ulici dál.
„Parchant mizernej!“ odplivl si Ladvak a dupl na plyn.
Dojel ho na Gočárově mostě, který se na druhém konci napojoval na výpadovku na Hradec. Netušil, co provede, ale věděl, že ho nenechá pláchnout. Útroby mu sžíral nenasytný vztek a touha po pomstě. Za ty lidi v nákupním centru, za oběti těch psychopatů, za teror, který rozpoutali. Kličkoval mezi auty a držel se v těsném závěsu za zdemolovaným Opelem. Ještě nikdy současně neřídil motorku a nestřílel, ovšem teď nepochyboval, že toho šmejda sejme. Ocitli se přibližně v půlce délky mostu a jeli něco málo přes osmdesát kilometrů. Ladvak pustil pravou rukou řídítka a vytáhl zbraň. Uprchlík udělal úhybný manévr a současně se pokusil předjet modrého Forda před sebou. Jen vyjel do vedlejšího pruhu, ozvalo se zatroubení jak od lodní sirény a náklaďák v plné rychlosti ho sešrotoval jak tahací harmoniku. Ladvak sotva stihl otočit hlavu, aby zahlédl tisíce jiskřiček, jak odletují od vozovky a šedavý dým vznášející se od pálících se gum kamionu. Bez dechu pustil nohu z plynu, svěsil zbraň a pomalu stočil Suzuki za dosud se pohybujícím návěsem. Těsně předtím, než se kamionu podařilo definitivně zabrzdit, prorazila hromada šrotu svodidla a spadla do řeky. Padala dlouho, než se ozval tupý úder a mocné šplouchnutí, po němž se na hladině objevily velké bubliny vzduchu a pak už nic.