10.10.2013 10:13
Nedávno jsem se stal svědkem rozhovoru, při němž zazněla kouzelná větička: „Jsme lidi, tak se přece dokážeme domluvit.“ Těch pár slov mě z celé výměny názorů zaujalo nejvíc. Pravda, trochu chyběla konkurence, ale řekněte sami, není to úžasné? Jakoby se tím v tu ránu všechno vyřešilo....
10.10.2013 10:13
Váhal jsem. Dlouho. Mám se do toho pustit? Psát, či nepsat? Nevěděl jsem. Spoustu dní. Pořád jsem si opakoval: Už jsi stromům věnoval celý fejeton, to stačí. Vlastně ne, to je přímo ažaž! Dej od toho ruce pryč. Najdi si jiné téma. Jenže… Když jsem ve čtvrtek odpoledne pospíchal na autobus, vedla mě...
10.10.2013 10:12
Jít si za svým a dělat, co mě baví. Pro někoho třeba jen dvě věty, ale pro mě mnohem víc. Těch pár slov dost možná vystihuje – jak to nějak hezky a přitom učeně napsat – filosofii mého jednání. A jako takové pro mě mají důležitost zcela zásadní a snažím se jimi řídit pokaždé, když stojím na...
10.10.2013 10:11
Kameny se mi drolí pod nohama a s lomozem se kutálí dolů. Těžce oddechuju. Zastavím se a otočím. Konec cesty se ztrácí kdesi v nedohlednu za mnou. Tone v mlze. Putuju přes horský masiv, vyšší, než jsem si dokázal kdy představit. Kolem mě jen zmrzlá zem, sníh a led. Ostrý vítr fičí mezi...
10.10.2013 10:10
Neříká se nadarmo, že naděje umírá poslední. Skutečně platí, že jako kapitán, který zůstává na potápějící se lodi, dokud ji neopustí všichni ostatní, i ona vytrvá až do samého konce, kdy už nezbývá ničeho jiného než jí. Jenže ani to umírání neprobíhá snadno a rychle. Ba naopak. Tak tuhý a hluboký...
10.10.2013 10:09
Když vidím, jak za oknem poletují drobné sněhové vločky a postupně uléhají na zem, aby vytvořily souvislou bílou peřinu, nedá mi to, abych nezavzpomínal na svoje příhody z lyžařského kurzu. Byl to tehdy vskutku povedený týden. Kolik už to je let? Čtyři? Pět? Na tom zase tolik nezáleží....
10.10.2013 10:09
Má literární tvář nabývá dvou podob. Tu přívětivější už znáte, právě k vám promlouvá. Ta druhá se schovává ve stínu. Však má taky proč. S politováním musím konstatovat, že kromě relativně neškodných bezvýznamných fejetonů se po nocích pachtím i s literaturou nevalné kvality a...
10.10.2013 10:09
Můj pud sebezáchovy si někdy bez varování vezme dovolenou. Jak jinak si lze vysvětlit, že jsem jednoho pošmourného středeční odpoledne kráčel vstříc „box clubu“, abych se tam nechal dobrovolně přizabít a ještě za to zaplatil. Holt to jsem celý já. Nebo spíš ta moje huba nenechavá. Vždycky něco...
10.10.2013 10:08
Dnes se s vámi podělím o vzpomínky na jeden můj dávný vztah. Jedná se o skutečnou perlu mezi mými peripetiemi se slečnami a z paměti mi nevymizí asi nikdy, i když zlatým písmem se do ní rozhodně nezapsal. Spíš nějakým hororovým. Není se s čím chlubit (to tedy opravdu ne), ale zatímco...
10.10.2013 10:08
Tentokrát jsem se rozhodl hledat odpověď na záludnou a nejen filosofy hojně propíranou otázku: Jaká je lidská přirozenost? Jsou lidé ve své podstatou dobří, nebo špatní? Možná to vypadá, že se chystám objevovat Ameriku, ale to si nemyslím. Už jenom z důvodu, že řešení tohohle zapeklitého...
