Myslete pozitivně

Je v našem životě více optimismu nebo pesimismu? Cítíte se šťastní nebo naopak? Když se zeptám, jak se vám teď daří – a nezáleží na tom, zda ve škole, v práci, doma nebo čertví, kde ještě – jak mi odpovíte?

Zkuste si se mnou malý experiment. Vzpomeňte si, kolik důvodů k radosti vás potkalo za poslední měsíc, týden, tři dny… Na tom zase tolik nezáleží, leda byste toužili ukázat přednosti (resp. nedostatky) své paměti. Upřímně doufám, že jste si vzpomněli alespoň na něco, někdy to nebývá zrovna lehké. Určitě si takhle oživené události někam poznamenejte, třeba jen přibližný počet, protože nyní vás čeká stejný postup, akorát, že zapátráte po věcech, které vám už tolik radosti nepřinesly. Vím, že necítíte zrovna přehnanou touhu se k nim vracet, ovšem pokuste se o to. Třeba jen odhadněte, zda jejich množství převýší první skupinu.

Nuže, moji milí, jaké jsou výsledky? Podělím se s vámi o ty své a předpokládám, že vás snad až tolik nepřekvapí, že souboj skončil plus mínus nerozhodně. A čím delší časový úsek bych zkoumal, tím by se skóre stávalo více a více vyrovnanější, až by došlo k takřka dokonalé shodě.

Možná teď nesouhlasíte. Třeba si klepete prstem na čelo a kroutíte hlavou, jakáže moudra vám to zase servíruju. Na důkaz svého rozčarování šermujete ve vzduchu počmáraným papírkem, kde se skví jasný debakl té či oné možnosti. K takovému případu může dojít snadno, stačí si kupříkladu vybrat příliš krátké období, kdy třeba dnešek je shodou okolností váš „den blbec“.

Dovolím si však tvrdit, že toho „dobrého“ i „zlého“ se v našich životech nachází zhruba stejně bez většího rozdílu. Na první pohled se to tak ale vůbec nezdá! Proč? Většinou si totiž mnohem více a pozorněji všímáme toho špatného. A je to logické. Problémy vyžadují řešení, náš zájem a jednání. Naproti tomu s něčím pozitivním se nemusíme nijak urputně lopotit, spokojeně kvitujeme, že se to stalo a za chvíli to pouštíme z hlavy. Když všechno funguje, jak má (kdy se to však stane, že?), bereme to svým způsobem jako samozřejmost. Jakmile se však cokoli pokazí, hned se nám začnou na čele dělat vrásky jako o závod a mračna chmur se stahují nad naši hlavou.

Příklad nejbezprostřednější. Píšu na svém (milovaném) notebooku. A co všechno hrozí narušit tenhle harmonický stav a vztah? Výpadek elektřiny, hardwarová porucha, napadení virem či jiným neřádem z internetu, vylití kafe do klávesnice… Stačí jedno z toho a moje nálada poletí strmě dolů pod bod neutrality. Neměl bych si tedy současný stav náležitě tomu vychutnávat? Ano, jenže činím tak? Spíše ne.

Měli bychom si tedy více všímat všeho, co nám poskytuje nějaký, byť sebemenší důvod k radosti a také si ji náležitě vychutnávat. A takových, snad i záminek, existuje hodně. Třeba už jenom to, že vám někdo odpoví na pozdrav. Že v rádiu hrají vaši oblíbenou písničku. I to, že někomu na ulici poradíte, jak se kam dostane, v sobě skrývá důvod k drobné radosti.

Říká se, že smích léčí. Nevím. Ano či ne, faktem je, že je prostě mnohem lepší chodit po světě s úsměvem na rtech, než bez něj. Takže se smějte, radujte se z každodennosti a myslete pozitivně!