Kdo bude zatápět hrdinům v thrilleru "Utopeni ohněm"?

Blíží se jaro a s ním i doba, kdy se na pulty konečně dostane několik let chystaný román "Utopeni ohněm". Co si takhle čekání ukrátit ukázkou, v níž se poprvé na scéně objevuje hlavní záporák?

Klip trval přesně dvě minuty. Dan se po celou dobu nedokázal pohnout ani o píď a cítil, jak mu brní končetiny a mravenčení se rozlézá až do konečků prstů a v žaludku mu s každým novým záběrem roste tlak hnusu, který vyvrcholil pozvracenou klávesnicí.

Ve výřezu pro video se nejprve objevilo zrnění, jako když se před lety zapínala televize bez antény. Poté scéna zčernala a z přítmí vystoupily šedivé obrysy neznámého muže. Neviděl mu do tváře, protože si ji chránil černou kápí. Velmi nezřetelně se dal rozeznat, či spíše vytušit nos a pod ním ústa s dlouhým plnovousem. Chvíli panovalo napjaté ticho a pak se rty rozpohybovaly.

„Co před vámi tají policie?“

Hlas prošel digitální úpravou, přesto naháněl husí kůži při každém slově. Scéna se změnila. Tentokrát se kamera ocitla v noci, světla nepatrně přibylo a Dan rozeznal skupinu lidí v černých hábitech se zakrytými hlavami. A po chvilce poznal i místo, kde se shromáždili – Masarykovy sady.

V záběru se objevila Lenka Hrdličková. Ještě živá, i když života v ní už moc nezbývalo. Visela nahá ve skleněno-železné konstrukci, v poloze, v jaké ji předchozího rána našel náhodný běžec. Střih a detail obličeje, z něhož zoufalství vyhnalo veškerou krásu. Střih na zakuklence nesoucí živé pytle.

„Kurva!“ vyděsil se Dan, když se v dalších záběrech objevily detailní pohledy na hadí hlavy a mrskající se těla. Nejhorší mělo ale teprve přijít. Minutový sestřih vraždy v přímém přenosu.

Danovi se zatočila hlava. Přidržel se rozechvělými prsty desky stolu a zavřel oči. Nešlo to vydržet. Nelidský řev mu rval uši. Trval nekonečně dlouho, než se znovu rozhostilo ticho. Osmělil se a rozlepil zpocená víčka. Spatřil obrys vousatého muže v neidentifikovatelné místnosti.

„Proč zemřela? Abyste viděli, co vás čeká.“

Záběry na vytřeštěné oči umírající. Zmije plazící se zlatými vlasy. Zmije obtáčející lesklá stehna. Zmije dobývající se do úst. Zmije zakusující se velkých ňader. Tělo zmítající se v řetězech. Nářek umírající.

„Jsem váš trest. Konec se přiblížil. Ale ještě máte šanci. Otázka zní: Jste ochotni se učit?“

Zrnící obraz a černo. Dan s očima roztaženýma hrůzou zíral na monitor. Senná rýma zmizela a nahradila ji úzkost a šok. Nekonečně dlouhé vteřiny dřepěl v kolečkovém křesle jako zasažený elektrickým proudem. Zajistit místo činu představovalo nápor na psychiku. Jenže vidět v přímém přenosu, jak pomalu a krutě oběť umírala? Zaťal prsty v pěst, až mu zbělely klouby, pak se rozhodl. Křeč povolila a okousané nehty se rozeběhly po klávesnici. „Já tě dostanu, ty šmejde! Zjistím, kde jsi to video nahrál na internet a pak ti nakopeme prdel, hajzle!“

Sotva spustil lokalizující program, vyřítil se jako tornádo na chodbu a srazil se s Terezou.

„Kde je šéf?! Musím mu něco ukázat!“

„Tohle?“ zeptala se a namířila prst směrem k SM1, kde naproti dveřím visela na zdi televize. Nedalo se pochybovat, že všichni – a nahrnula se dovnitř skoro celá laborka včetně plukovníka Berana – sledují totožné video jako on před pár minutami.

„Už je to všude,“ zhrozil se, „každý to vidí.“