Děsivá závislost

Myslíte si, že jste závislí na internetu? Kdo říká ano, ať zůstane sedět, kdo se staví do opozice, ať doprovodí postoj také gestem a skutečně se postaví. Ha. Ti, kteří pohrdli pohodlím své židle, by za to měli být potrestáni a alespoň po dobu čtení tohoto článku zůstat v pozoru. Ač se to totiž na první pohled nemusí nutně zdát, mýlí se.

Proč? Protože na internetu závislí jsme. Ano, i vy. Nekruťte tou hlavou, protože fakt, že jí kroutíte, jen potvrzuje mou domněnku. Nebo mi řekněte, jak jinak byste si mohli vychutnávat mé úvahy, nemít přístup na internet?

Nemohli. Stejně tak byste si asi těžko četli denně nové články v Pozitivních novinách. Jenže to se bavíme akorát o nepatrném zrníčku, o zlomečku oné obrovské závislosti, kterou se nebojím označit za vskutku děsivou.

Silně jsem si tuhle krutou pravdu uvědomil v momentě, kdy jsem se potřeboval přihlásit na zkoušku. Postup se zdá jednoduchý a zároveň jediný možný: e-mailem mi přijde upozornění, že zkoušející vypsal termín a já se skrz daný odkaz na patřičnou dobu zapíšu. Bez toho není možné pokusit se propotit do dalšího semestru. Skvělé ulehčení a zrychlení práce, že? Ale pozor! Co když zrovna nejde internet?

Internet je samozřejmá samozřejmost. Celý systém na něm funguje, bez něho nelze nic. Kdo není „online“, neexistuje. Já zůstal „offline“ pouhopouhé jedno dopoledne a k nadělání problémů to bohatě stačilo. Dva termíny vypsané v pozdních nedělních hodinách (kdy jsem si naivně myslel, že můžu nechat odpočinout notebook i sebe a oba jsme se uložili ke spánku) v pondělí po poledni nenabízely už ani místečko volné. Doba od šesti hodin ráno, kdy jsem poprvé marně hledal svou domovskou stránku do dvou hodin odpoledne, kdy se monitory oznamující aktivní připojení znovu rozblikaly, se ukázala jako smrtící. Nastala doba nejistoty (a tedy i strachu) a snah o hledání řešení, jak jinak než e-mailovou komunikací…

Závěr, že kdo chce studovat, neobejde se bez internetu, rozhodně nepovažuju za nadsazený. I z mnoha jiných důvodů. Bez něj prostě nemáte šanci ani zapsat si předměty, sestavit si rozvrh, najít si literaturu… prostě nic. Bez něj nejste ani vy.

Kdyby to platilo jen o vzdělávání… jenže ono ne. Rozhlédněte se kolem sebe. Zamyslete se nad svým dnem či týdnem, jak by vypadal bez internetu, a udělejte si obrázek sami. Původně jsem (bláhově) plánoval vypsat stručný seznam aktivit, které si bez internetu neumíme představit. Brzy jsem od oné myšlenky upustil, jelikož se mi sloupeček poznámek neustále rozrůstal a nebral konce. Celé jsem to chtěl zakončit tím, že ještě štěstí, že se v e-shopu nedají koupit rohlíky a pití, které by vám ihned doručili domů. Ale… Ne, nenašel jsem e-pekárnu, ale sehnat si jídlo až do vašich ctěných pusinek během nevelkého času nepředstavuje problém. Stejně tak tisíce a milióny jiných věcí a služeb. A pokud vám k práci stačí (kromě hlavy) akorát počítač s přípojkou, potřebujete pak ještě vůbec chodit ven?

Závislost na internetu. Třeba se vám to v tuhle chvíli nejeví tak strašná. Uvědomíte si ji však o to více v okamžiku, kdy náhle ztratíte možnost být online. Když ho budete naléhavě potřebovat a on nepůjde, i kdybyste se na hlavu stavěli. Jenže i ten internet tvoří akorát špičku pomyslného ledovce naší závislosti. Dokážete si představit svět, když by znenadání přišel o elektřinu? Když by přestalo ropovody proudit černé zlato? Když… Vytvořili jsme si svět děsivé závislosti. Svět připomínající domeček z karet. Stačí málo a…